Zítra je poslední den v roce a mnozí z nás jsou právě zaneprázdněni přípravou oslav příchodu Nového roku. Neznám nikoho, kdo by ignoroval přelom roku a nevnímal by jej jako předěl, jako konec starého a počátek nového. Proč? Napadá mne tisíc odpovědí na otázku proč ano a proč ne. Byla by to polemika na dlouho.
Pro spoustu lidí je to den jako každý jiný - přinejmenším pro tu část obyvatel Země, která se řídí jiným kalendářem. Možná také pro ty, kteří slouží v nepřetržitých provozech - stejná povinnost jako každý jiný den. Pro mnoho jedinců je více symbolem něčeho nového - příchod jara, protože se vše probouzí a je to skutečný počátek nového života. Hmatatelný, ne jen jakési datum, poslední řádek v kalendáři.
Naopak, pro někoho je výměna starého diáře za nový nejen uzávěrkou pracovních povinností či nutností poznačit si všechny narozeniny a svátky blízkých či významná výročí v nadcházejícím roce. Je to jakási nová startovní čára, jiný závod, příležitosti a naděje. Nový letopočet dává nový význam příštím dnům a to nejen pro numerologa.
Když se řekne novoroční, napadá mne několik všeobecně známých slovních spojení - novoroční přání, novoroční přípitek, novoroční předsevzetí. Přejeme si navzájem šťastný nový rok, aby byl lepší než ten právě končící. Vše symbolicky zpečetíme půlnočním přípitkem a pro mnohé je to příležitost s něčím začít anebo naopak skoncovat.
Novoroční deník - užitečný pomocník v našem životě.
Za sebe přidám jedno své vlastní slovní spojení - novoroční deník. Před několika lety jsem si po půlnoci začala do zvláštního notesu zapisovat svá ohlédnutí za odcházejícím rokem. Padl na mě splín, a já měla nutkavou potřebu sdělit své pocity.
Arch papíru bylo nejlepší řešení. Psala jsem vše, co se mi běželo hlavou. Všechny postřehy ohledně právě končícího roku, co se mi povedlo, co mohlo být lepší a na co bych nejraději zapomněla. Logicky jsem pak přidala pár slov o tom, co chci vylepšit v tom novém roce, který právě začal. Žádná předsevzetí ve stylu nebudu kouřit, mimochodem jsem nekuřačka, ani ve stylu diet či abstinence. Nejednalo se o konkrétní zadání, ale o definované úkoly pro nadcházející rok. Byla to jen řada přání, pár úvah na téma budoucnost, obecná zamyšlení se nad vším pěkným, co bych ráda v příštím roce potkala, několik málo vět o tom, zač bych se ráda o další silvestrovské noci pochválila. Bylo to velmi jednoduché a pomohlo mi to utřídit si myšlenky. Trochu bilancování, trochu plánů pro nadcházející rok. Nemám ráda předsevzetí, závazky vzniklé při bujarých oslavách a většinou nevalně končící v zapomnění. Proto mé plány byly jen jakýmsi určením směru, kterým se vydám. Jako když si řekneme, že dovolenou chceme strávit u černého moře a pak si teprve vybereme přesnou destinaci a nakonec hotel. Já začala v novoročním deníku pouhým nasměrováním svých prvních kroků v novém roce.
Rok se pak sešel s rokem a bylo velmi zajímavé přečíst si ty řádky s odstupem dvanácti měsíců. S třistašedesátipěti dny zkušeností navíc. Některé myšlenky se staly bezcennými, některé vyzněly naprázdno, zcela mimo cíl, některé bylo nutné trošku opravit, avšak našly se i takové, které by měly být uvedeny znovu do života. Malinká část přání byla splněna a obohatila mě a za pár zdolaných překážek jsem si zasloužila pochvalu. Ocenila jsem důležitost těch chvil, kdy jsem v klidu přemýšlela nad tím co bylo a nad tím co chci aby bylo dále. Byl to důležitý začátek, jak se naučit určit směr, kterým jít. Když jsem se ohlédla, viděla jsem cestu, kterou jsem šla. Byla přímější, díky předem definovanému směru. A tak jsem pokračovala. Připsala jsem pár dalších poznatků a nových myšlenek a přidala něco málo přání pro další rok.
Za pár chvil budu svůj novoroční deník otevírat již po desáté. Budu v něm listovat, číst si a zase v něm přibude několik aktuálních vět. Tenhle spontánní nápad, náhodný počin, se mi velice osvědčil. Dnes už vím, že takhle nějak si má člověk vždy plánovat cestu ke svým cílům. Naučila jsem se, že je lepší mít alespoň stručný plán než být bez jakékoli vize. Přijde mi zvláštní, že pokud chceme jet na výlet, řekneme si kam pojedeme, víme proč tam jedeme a co tam chceme vidět, naplánujeme si trasu, zjistíme autobus anebo vlakový spoj, připravíme se na cestu a vyrážíme správným směrem. Výlet bereme tak zodpovědně a svůj život plánuje málokdo z nás pečlivěji než dovolenou! Pokud vůbec víme, co v životě chceme, jaký máme cíl. O podrobném plánu ani nemluvě. Ale to je už jiné téma. Zkrátka mám ráda ty chvilky, kdy v klidu usednu nad svůj novoroční deník. Je to pro mne milé připomenutí dosavadní cesty a nenásilný příslib něčeho lepšího do budoucna.
Je to pro mne již jakási tradice, můj malý osobní rituál, kterým opět přivítám nový rok a za tím starým se ohlédnu a opět si uvědomím, že i letos jsem cestou potkala všelicos a že vždy jsem bojovala ze všech sil, v rámci svých momentálně nejlepších schopností a možností. Toto vědomí je přeci dobrým začátkem!
Romana Vašendová